Tuto hypotézu podporují analýzy ze sondy Messenger, která zkoumala Merkur až do roku 2015.
Vědecké týmy analyzovaly severní polární oblasti této sluneční sousedky a objevily indicie, že tam mohl existovat vhodný prostor pro extrémní mikrobiologický život.
Důkazy ukazují na přítomnost solných usazenin, které mohly zachytávat vodu a další životně důležité sloučeniny jako dusík a oxid uhličitý, jež byly na planetu dopraveny impakty s vesmírnými tělesy.
Přestože intenzivní sluneční svit způsobuje extrémní denní teploty dosahující až 430 °C, tyto ledovce mohly přežívat v hlubších, chladnějších vrstvách.
Na Zemi existují organismy, které vydrží extrémní podmínky díky solným krystalům, a to například v nehostinné poušti Atacama.
Přestože Merkur trpí extrémními teplotními výkyvy a nedostatkem atmosféry, tato objevná vrstva soli by mohla představovat refugium pro život.
Tento objev rozšiřuje spektrum možných míst pro hledání života ve vesmíru a ukazuje, že i v tak nepředstavitelných podmínkách jako na Merkuru může existovat prostředí, které by umožnilo existenci života.
Jde o důležitý posun ve vědě o astrobiologii a při hledání obyvatelných exoplanet, který zahrnuje zkoumání extrémních podmínek a jejich vlivu na možnost udržení života.